Bridge preaching

Bridge preaching

Hlavním cílem  hnutí Hare Krišna je kazatelská činnost, která se postupně rozvíjí, a oddaní se ji snaží stále vylepšovat. Kazatelské aktivity, jako je rozdávání knih, harinám, Ratha yátrá,Pada yátrá a různé jiné kazatelské programy, jsou standardní kazatelské činnosti našeho hnutí. Takovéto kázání je čistá prezentace vědomí Krišny a kultury, která je s ním spojená. Avšak v rámci přiblížení se lidem se dost často používá technika zvaná „bridge preaching“, jejímž úkolem je šetrně lidem přiblížit nějakou vedlejší aktivitu(jóga, tanec, moderní hudba) a postupně je tak přivést k vědomí Krišny. Tato metoda by je měla snadněji přenést přes rozdílnosti obou břehů a dovést je na břeh praktikování vědomí Krišny. Nemělo by se však stát, že průvodce zůstane s osobou na mostě, a nebo se dokonce vrátí na břeh materialismu v podobě různých sociálních a světských praktik, které se tváří duchovně.

Kdo by měl tuto techniku aplikovat?

Kázat může opravdu každý, ale ne na všech úrovních. Zpívat na harinámu a rozdávat lidem svaté jméno vyžaduje umět si obléci dhótí nebo sárí a udělat si pěkný tilak. Toto kazatelské pole je opravdu pro každého. Rozdávání knih už vyžaduje nějaký trénink a zkušenosti, které se dají získat třeba již během harinámu. „Bridge preaching“ je však technika pro zkušené kazatele, kteří dle místa, času a osoby určí vhodnou metodu či postup, jak určitou osobu nebo skupinu lidí co nejrychleji přiblížit k vědomí Krišny. Takový kazatel by měl mít kvalitní šástrický základ, měl by být velmi fixovaný ve své sádhaně, musí mít realizace o tom, že vědomí Krišny je to nejlepší, co lidem může předat, a bude se je k tomu snažit posunout co nejrychleji a hlavně vše dělat pod vedením sádhua, Gurua, šástry. Pokud nemá tyto kvalifikace a bude se například snažit kázat pomocí moderní hudby, je dost velké nebezpečí, že místo kázání bude kultivovat jen své anarthy a díky této připoutanosti nebude schopný lidi povznést nad tuto úroveň a zůstanou oba „viset na mostě“.  Příkladem takového expertního kazatele je samozřejmě Šríla Prabhupáda, který dokázal převést oddané na cestu vědomí Krišny postupným přidáváním nových a nových pravidel. Napadá mě také Suhotra Maháráj, který přednášel na vysokých školách a snažil se zapracovat vědomí Krišny do terminologie, ke které se studenti dokazovali vztahovat. Takže celý tento systém je určen k tomu, abychom přitáhli osoby blíže k nám, a poté jim začali co nejdříve předávat vědomí Krišny. Bridge preaching je jen dočasná záležitost, a nové zájemce o vědomí Krišny bychom měli co nejrychleji přivést na správný standard.

Rizika

V našem hnutí máme několik příkladů, které se touto technikou zabývají. A občas to sklouzne do filozofických deviací. Jako příklad uvedu Krišna West. Hlavní motto této části našeho hnutí je, že lidé se nás mohou zaleknout, když nás vidí v dhótí, když vidí Ratha yátru nebo když ochutnají tradiční védskou kuchyni. Namísto toho tedy chodí zastánci Krišna West v západním oblečení, vaří západní jídla a obecně se snaží před veřejností ze začátku maskovat. Následovníci Krišna West se tedy oblékají do západního oblečení, a to i během aktivit, jako je harinám, Ratha yátrá, či dokonce programy v chrámech. Zde se právě ukazuje, že hlavní motivace není přivést lidi k vědomí Krišny (i když třeba na začátku byla), ale je to právě připoutanost k našim anarthám. Úplně úžasný příklad jsem slyšel od oddaného z Čech, který navštívil Máyápur a potkal tam oddaného, který je dlouholetý člen ISKCONu a přední následovník Krišna West. Začal tam vysvětlovat, že „Nošení dhótí v Navadvípu je přestupek vůči Gourángovi, že pokud nosíme jako západní oddaní dhótí, tak se přetvařujeme a děláme věci uměle.“ To je velmi názorný příklad nezralosti pro kázání, jako je Bridge preaching, a velmi jasný odklon od principů vědomí Krišny. Vědomí Krišny je totiž velmi silně spojené s védskou kulturou, a pokud oddaní nebudou přijímat pravidla této kultury, budou mít stále tu svou západní, která je nevhodná pro praktikování vědomí Krišny.

„Praktikovat vědomí Krišny v západní kultuře je jako instalovat Windows na Mac.“

Bhakti Vikáša Svámí (přednáška Kulturní návyky oddaných)

Jak přicházejí noví oddaní

Bhakti Vidya Púrna Maháráj vysvětluje, že k tomu, aby člověk přišel k úrovni šraddhá, potřebuje nasbírat dostatek bhakti sukrity. Ty se vytvářejí vědomě nebo nevědomě. Pokud člověk pravidelně potkává harinámy, zahlédne Ratha yátru, potká se s Pada yátrou nebo se setká s čistým oddaným, jakým byl Šríla Prabhupáda, nebo s oddaným na ulici při distribuci knih, tak se mu postupně hromadí jeho bhakti sukrity. Když je jeho kredit dostatečně velký, tak se v dané osobě projeví zvědavost a navštíví oddané v chrámu. Z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že žádný Bridge preaching v podobě jógy nebo moderní hudby potřeba není, protože lidé stejně přijdou, až budou mít dost sukrity, a ta se dá vytvářet, i když o to lidé nemají zájem. Na druhou stranu můžeme pomocí různých alternativ jejich sukrity zvyšovat.

Pokud je tedy oddaný na pevné úrovni vědomí Krišny, je tato metoda určitě účinná a může vést k zvyšování sukrutis a tak přivádět nové oddané. Dle mého pohledu je nejúčinnější metoda harinám sankírtan. Pokud oddaní intenzivně kážou, lidé přijdou. Jako příklad uvedu chrám ve Zličíně (léta Páně 1995-2010), kde oddaní pod vedením expertních kazatelů, jako je Níla Mádhava Prabhu, rozdávali hlavně knihy a dělali harinámy a centrum bylo opravdu velmi dynamické. Současný příklad je Prabhupáda Bhavan pod vedením dalšího expertního kazatele Sankírtana Prabhua. V tomto centru se oddaní trénují velice detailně již od nově příchozích, kázání je přímé, nedělají se žádné filozofické ústupky, jen aby se člověk někomu zalíbil,  centrum je velmi dynamické a stále přicházejí noví lidé. Takže metoda přímého kázání spojená s kulturou vědomí Krišny je ta nejdynamičtější metoda, jak přivést nové lidi a dokazují to zkušenosti ze současnosti, a také z minulosti, kdy za dob, kdy zde byl Šríla Prabhupáda přítomen, probíhalo jen přímé kázání. Ze začátku, kdy nebyly knihy se jen zpívalo několik hodin každý den a vše fungovalo. Samotné hnutí začínalo harinámem. A dávat argumenty, že jsme dnes v jiné době a musíme změnit naše hlavní kazatelské proudy, vypovídá o nedostatku důvěry v to, co nám předal Šríla Prabhupáda, a také dost často o našich připoutanostech k moderním věcem.

AboutNitai Navadvipačandra dás

Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna