Zpívání svatého jména

Zpívání svatého jména je základním kamenem našich duchovních životů. Bez tohoto kamene by celý náš dům duchovního života nemohl stát. Šríla Prabhupáda píše:

Je zde výslovně řečeno: nāma-saṅkīrtanāc ca — člověk má zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare; buď sám, nebo s ostatními. Pán Čaitanja zvláště zdůrazňoval zpívání těchto svatých jmen Pána jako základní princip duchovního pokroku.

ŠB 3.29.18 význam

Takovýchto citátů se dají najít desítky. Abychom však mohli dělat duchovní pokrok stabilně a dostatečně rychle, je potřeba se zpívání opravdu věnovat a meditovat nad jeho zlepšováním. Nebudu zde rozepisovat ostatní pravidla, která nám vůbec umožní zpívat a jejichž důležitost je neoddiskutovatelná, ale spíše bych chtěl inspirovat oddané, aby se zamysleli nad svým zpíváním.

apa

Nejmocnější zpívání je sankrítan, neboli společné zpívání s oddanými. Ze zkušeností z mého života a z pozorování ostatních oddaných je společné zpívání spíše občasné. Jednou či dvakrát týdně ti šťastnější mají kírtan, ostatní nemají ani to. A proto se naším hlavním zpíváním stává džapa. Ale i kdybychom měli více kírtanů, stále je džapa esenciální pro náš duchovní život. Jak se postupně rozvíjíme v našich životech, začínáme více pociťovat nutnost lepšího a častějšího zpívání. A džapa je věc, kde se nám naším osobním úsilím může podařit lecos zlepšit a změnit.

Jak a kdy zpívám?

To jsou velmi důležité otázky. Kvalita džapy je tím velice ovlivněna. Z mého osobního života,  pozorování oddaných a následnými rozhovory s nimi jsem zjistil, že daleko více přestupků (hlavně nepozorného zpívání) se dosahuje v odpoledních hodinách, kdy jsme ráno neměli z různých důvodů čas na svou džapu. Důvody jsou různé. Únava, lenost vstát, nějaká služba atd. Náš život bychom si měli uzpůsobit tak, abychom eliminovali tyto problémy. Únava a lenost se dají například řešit včasným odchodem do postele a nebo regulováním jídla. Služba například púdžárího, kuchaře nebo jiná služba, která se musí udělat ráno, je složitější. Ale i tam jsou možnosti. Dříve spát a dříve vstát a věnovat čas před vařením džapě. To ovšem jde za předpokladu, že nejste jediný púdžárí nebo kuchař v daném centru. Jako grihastha doma si však můžete svůj čas regulovat lépe. Má osobní zkušenost je, že nejlepší džapa je opravdu ve velmi brzkých ranních hodinách, což mně potvrdili i jiní oddaní včetně Prithi Varhany Prabhua.  Vstát tak, abychom měli minimálně 16 kol před započetím našeho celého dne a jakékoliv služby. Jakákoliv kola zpíváme potom jsou dost často v kategorii nepozorného zpívání, a to, jak všichni víme, neočišťuje naše srdce rychle. Samozřejmě je potřeba eliminovat i další přestupky, z nichž nejčastější je pomlouvání oddaných. Ale o tom třeba někdy příště. Takže velmi brzké ranní hodiny, klidné místo s Božstvy a nebo obrázky Krišny je úplný ideál.

Oddaní, kteří vstávají brzy, aby měli svou džapu pěknou a mohli se posouvat vpřed svým duchovním životem, jsou někdy nazýváni jako duchovní atleti, roboti a  fanatici. Ale pokud má oddaný v mysli, že chce věnovat klidnou část dne Krišnovi, zpívání Jeho jmen v co nejvyšší kvalitě, jsou tato označení spíše úsměvná a neměli byste si s tím moc lámat hlavu. Na táboře jsem ráno pozoroval oddané, kteří vstávali před třetí hodinou. Bylo zajímavé, že většina z nich jsou oddaní starší 50 let. Když jsem s některými poté mluvil, proč vstávají tak brzy, tak mně řekli, že chtějí mít ráno odzpíváno, a pokud to jde, i přečteno, protože jsou takto zvyklí to dělat doma, protože pak jdou do práce na celý den a chtějí mít kvalitní duchovní základ. Velice mě to inspirovalo, že si oddaní uvědomují důležitost dobré džapy a doby, která je pro to vhodná.

Minulý týden zde byl Janánanda Maháráj, který na přednášce zmínil, že obecně také pozoruje u oddaných ne moc kvalitní džapu. Je to věc, nad kterou bychom se měli zamyslet a opravdu meditovat nad tím, jak džapu zlepšovat. Spousta z nás se i po několika letech po zasvěcení stále nachází na počáteční úrovni anartha nivriti, která je velice rozsáhlá. Abychom dosáhli úrovní ništha, ruči a dále, je potřeba džapě (a nejen džapě) věnovat opravdu velkou pozornost. Jinak tuto úroveň anarth možná ani nepřekročíme.

Kolik zpívat

Minimální počet kol je stanoven Šrílou Prabhupádou na 16. Tolik by oddaní měli zpívat denně. Avšak většina z nás ví, že Šríla Prabhupáda chtěl po oddaných na začátku 64 kol. Tento počet kol byl i standardem Bhaktisiddhánty Sarasvatího a byl primárně určený pro grihasthy. Ano, grihasthové museli zpívat tolik kol, protože jinak se zaměstnávali hloupostmi. Bhaktisiddhánta Sarasvatí to moc dobře věděl, a proto jim stanovil tento počet. I když nakonec Šríla Prabhupáda nezavedl 64 kol, ale pouze 16, z dopisů níže je zřejmé, že se snažil motivovat oddané, aby zpívali více.

„Velice mě těší, že zpíváš 48 kol. Ve skutečnosti je v pořádku, když oddaný zpívá 64 kol, dokonce i jen 16 kol, ale pokud je někdo schopný zpívat více než 16, až do 64, tak je to velmi dobré. Snaž se zvyšovat, ale nikdy ne snižovat.“

Dopis z 17.prosince 1967, Indíře a Ekajání

„Znovu ti doporučuji neustále zpívat, zvyšovat počet, 16 kol je základní doporučení, ale časem můžeš přestat se všemi svými činnostmi a zvýšit počet kol na 64.“

Dopis z 12. února 1968, Bhaktijanovi

Šríla Prabhupáda v několika dalších dopisech nabádá oddané k zvyšování svých kol. Jelikož jsme stále hodně podmíněné živé bytosti, musíme neustále vykonávat fyzickou oddanou službu, jak Krišna píše v Bhagavad gítě. Jen samotné zpívání nás může opravdu deinspirovat. S oddanými, kteří mají takové zkušenosti jsem také mluvil. Není také možné třeba v chrámu říci, že od zítra nedělám žádnou službu, protože budu zpívat 64 kol. Pokud oddaný pociťuje potřebu a chuť zpívat více, měl by si čas odseknout od svého smyslového požitku, jmenovitě jedení a spaní po vzoru našich Áčárjů. Gósvámí, Šríla Prabhupáda, Bhaktisiddhánta Sarasvatí a mnoho dalších meditovali o Krišnovi zpíváním, psaním knih atd.  a čas na to právě brali omezováním potřeb těla. Pokud se oddanému podaří nějakým způsobem trochu omezit tyto činnosti, ihned se objeví volný čas na zpívání a tak může zvýšit počet svých kol. Když k tomu přidáme kvalitní dobu a místo a omezením nebo úplně zastavíme dělání přestupků, náš pokrok opravdu nabere rychlý směr. Avšak celý tento proces je potřeba vykonávat v kvalitě dobra a s vědomím limitů svého těla. Pokud budeme pod vlivem vášně omezovat jedení a spaní, výsledek bude po nějaké době opět nevědomost, to znamená více spaní a jedení.

Doufám, že zde někdo nalezne inspiraci na zlepšení džapy nebo případně i pravidelného zpívání více kol. Den je potom opravdu lepší. A když se zamyslím nad sebou, jaká daleká cesta mě ještě čeká k odstranění anarth neboli nežádoucích věcí, je na tomto aspektu oddané služby, a nejen na něm, potřeba opravdu zapracovat.

AboutNitai Navadvipačandra dás

Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna