Život na venkově

Venkov se vylidňuje

Moderní uspěchaná doba je zaměřena na jeden cíl, a to je dostatečně si užít života. Česká republika se potýká s problémem tzv. „vylidňování vesnic“, kdy se schopní mladí lidé stěhují do měst či jejich těsné blízkosti za „lepší prací“. Spousta odborníků si láme hlavu nad tím, proč tomu tak je, a hlavně, jak tomu zabránit.

Stát plně podporuje smyslový požitek v maximální míře a jeho propagace skrze televizi, internet, billboardy a další média je opravdu masivní. A je jasné, že „výhody“ města člověk na vesnici nemá a neustálé zmiňování onoho pověstného městského ráje žene lidi do chřtánu měst a velkoměst. Po této obrovské propagaci městského života a jeho výhod se dnes stát diví, proč se lidé stěhují pryč. Rodinné zemědělství, chov zvířat a celková jednoduchost vesnického života již začíná být skanzenovou záležitostí.  Vše zastoupily stroje a lidé pomalu zapomínají, jak se věci dělaly dříve, samostatně a nezávisle na státu. Život na vesnici v moderní době, daleko od měst opravdu vypadá nerealisticky. Ale co když člověk přehodnotí životní standardy a více se uskromní? Co ho čeká? Chudoba a nuda vesnice, nebo klidný život bez problémů a starostí města?

Venkov dříve a dnes

I pohled běžného občana zaznamená, že vesnice se mění a jejich původní význam se začíná ztrácet. Dříve lidé žili ve velkých rodinách, měli své malé zemědělství a díky vlastní produkci potravin a jednoduchému životu nepotřebovali tak velký příjem, a proto mohli žít na vesnici. Sám si pamatuji z dětství, kdy jsem jezdil k tetě a strýci, že v létě byli pořád někde na louce, sekali trávu, sklízeli brambory, chovali zvířata a do města jeli možná jednou za týden. Jejich život byl „chudý“ po materiální stránce v tom smyslu, že hlavní oblečení mého strýce byly hlavně montérky, ale přesto žili a byli spokojení se svou situací. Vlivem moderní doby se zvířata, zahrady a ovocné sady vyměnily za bazény, anglické trávníky a golfová hřiště. Lidé znají klid vesnice, ale chtějí ho s výhodami velkoměsta, a proto se tvář vesnic mění k nepoznání. Jeden z hlavních důvodů je právě mocně bující materialismus a jeho propagace a lidé úplně ztrácejí kontrolu nad sebou a svým životem a propadají tomuto kouzlu materialismu. Samozřejmě, že značným problémem života na vesnici je nedostatek práce, který ale opět přímo souvisí s hrubým kapitalismem. Dříve byl skoro v každé vesnici statek nebo JZD, kde pracovala skoro celá vesnice, a tak měli zajištěný alespoň nějaký příjem. V moderní době otevřeného trhu, kdy sem kdokoliv může dovézt cokoliv, se velmi těžko konkuruje a takovéto projekty musely být zrušeny. Lidé museli hledat jiné zdroje a ve spojení s propagací toho, jak je městský život lepší, se začali hrnout do města. Takže materialismus a moderní styl života, který mají lidé v sobě a toužebně po něm usilují, jsou hlavní důvody toho, proč vesnice nevypadají jako dříve a začínají zet prázdnotou.

Výhody života na vesnici

Zde bych zmínil svou osobní zkušenost a pocity z života na vesnici. 19 let jsem žil ve městě, dalších 7 let jsem žil v Praze, poté 4 roky na vesnici poblíž Nymburka a nyní žiju na vesnici, kde není obchod, hospoda, škola, pošta, prostě vůbec nic. Ale je zde velká komunita oddaných(10 rodin s dětmi), a tak je zde život dokonalý. Za celý svůj život jsem nezažil takový klid a pohodu, kterou zažívám teď. Vášeň velkoměsta z lidí dělá nervózní agresory, schopné se pobít a přizabít kvůli parkovacímu místu před domem. Veškerý stres je pryč. Začínáme zde pěstovat obilí pro svou vlastní potřebu. Jako komunita máme více než 10 hektarů půdy, krávy, včely a domácí zahrady. Zakládáme ovocné sady, a obecně, naše životy směřujeme k potravinové soběstačnosti. I když se vracíme zpět k jednoduchému životu, stále musíme mít auta a chodit do práce, protože ustanovit opět klasickou vesnici stojí spoustu peněz a úsilí. Ale vize je jasná. Potravinová soběstačnost a co nejmenší závislost na moderní době a státu. Takové prostředí je nedocenitelné pro osoby vážně praktikující bhakti-jógu. Zde má člověk čistou hlavu, může v klidu číst, zpívat svá kola, a hlavně být společně s oddanými a dělat věci jako komunita. Nikdy jsem neměl lepší podmínky pro praktikování sádhany než zde v Nava Nandagram. Díky Pádapankajovi Prabhuovi máme všichni slušnou práci, kde nedřeme jako oslové 12 hodin denně, ale za pár hodin služby má člověk na normální život. Díky obrovskému úsilí Paramy Karuny Prabhua máme chrám, kde se můžeme scházet a slavit festivaly, a díky ostatním oddaným máme vzájemnou společnost, která je nedocenitelná.

Pokud jste článek dočetli až sem, chtěl bych vám všem doporučit život na vesnici ve společnosti oddaných. Není nutné přímo zde u nás, je zde také projekt, který se snaží vrátit zpět k vesnickému životu, a to je farma Nová Gókula pod vedením Sankírtana Prabhua a Rukminí Ramana Prabhua.Také je zde farma Krišnův dvůr.  Samozřejmě můžou vzniknout další projekty v jiné části republiky. Ale pokud to berete s duchovním životem vážně a vaše služba není čistě kazatelská a ve městě žijete jen proto, že tam máte dobrou práci, zkuste prosím snížit své nároky na život a přesunout se na vesnici k oddaným, kde zažijete neskutečnou pohodu a klid.

AboutNitai Navadvipačandra dás

Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna Hare Krišna